Kdysi byly Janské Lázně protkány desítkami cest a cestiček, po kterých se promenádovaly dámy v šatech a kloboucích, galantní muži je zvali na šálek kávy a k tomu jim denně vyhrávala lázeňská kapela. Mnoho cest a domů již zaniklo, ale neopakovatelná atmosféra lázeňského místa, umocněná horskými scenériemi, nezmizela.
Dnes vyhrávají kapely na kolonádě, která je chloubou každého lázeňského města. Secesní budova nahradila dřívější zdobnou celodřevěnou Kolonádu a podle návrhu vídeňského architekta Petra Paula Branga ji v roce 1904 postavil trutnovský stavitel Jan Blažek. A jaké by to byly lázně bez pramene – janskolázeňská therma vyvěrá přímo pod budovou Lázeňského Domu, kde je jímána z hloubky 50 metrů. Vrty, které ji poskytují z pásma hlubokého 700 – 1400 metrů, nesou jména Janský a Černý pramen.
Jediné lázně na české straně Krkonoš se rozpínají na úpatí Černé hory ve výšce přes 600 metrů nad mořem v pásmu čistého podhorského klimatu s léčebnými trasami, které na mnoha místech zasahují do horského pásma. Není divu, že lokální klima v okolí lázní působí jako léčebny prvek klimatoterapie, která je mimořádně vhodná k léčbě chronických chorob, alergií a respiračních onemocnění. Spolu s termální minerální vodou – jsou tyto přírodní léčivé zdroje balzámem pro tělo i duši.
Pramen objevil zbrojnoš a možná se v něm koupal i papež
Podle legendy objevil teplý léčivý pramen v Janských Lázních roku 1006 Jan z Chockova, zbrojnoš rytíře Albrechta z Trautenberku. Jenže pravděpodobnější je, že pramen nalezli ve druhé polovině 15. století prospektoři, kteří zde hledali rudu a vzácné kovy. O jejich zdejším působení svědčí i zmínka v kronice Šimona Hüttela o železném hamru postaveném nedaleko pramene, který v roce 1485 vyhořel.
A je dost možné, že se v Janské studánce vykoupal papežský legát Aeneas Silvius Bartholomeus Piccolomini, pozdější papež Pius II., který léčivý pramen údajně posvětil. V této době vlastnil území, které bylo součástí vlčického panství, rod Zilvarů z Pilníkova. Ti nechali u pramene zřídit primitivní lázeňské zařízení a místo vyhořelého hamru postavili mlýn.
Proslulost dali lázním Schwarzenbergové
Roku 1675 koupil vlčické panství Jan Adolf Schwarzenberg. Schwarzenbergové je poté vlastnili dalších 112 let. Kníže Jan Adolf, osvícená a tvůrčí osobnost rodu, se po útrapách třicetileté války snažil o obsazení vylidněných oblastí schopnými hospodáři. A Svatojánské Teplici – později Johannisbadu – věnoval velkou péči, protože v lázeňství spatřoval slibnou budoucnost. Postavil zde na dvacet nových domů, hostinec i lázeňský dům. Zdejší léčebné kůry se staly za Schwarzenbergů proslulými a lázně nadále vzkvétaly. Z té doby existuje nejstarší dochovaná lékařská zpráva o Janských Lázních, jejímž autorem byl zemský fyzik Markrabství moravského.
Letošních oslav výročí objevení léčivého pramene se zúčastnil i kníže Karel Schwarzenberg, který v nově vzniklém lázeňském parku zasadil pamětní strom.
Zázraky zdejší vody
Staré publikace uvádějí, že v okolí Janských Lázní vyvěrá až 30 pramenů, většina z nich bohužel zanikla z důvodu sucha nebo stavební činnosti. Nejznámější Janský a Černý pramen jsou jímány pro potřeby lázní – využívají se ve vanových koupelích a bazénech lázní. Zdejší termální pramen je prostá minerální voda hydrouhličitano-vápenato-sodného typu.
Moderní analýza pramenů v roce 1934 přinesla další rozvoj. Profesor Oskar Baudisch ze Spojených států objevil shodné účinky s vodou ve Warm Springs ve státě Georgia, kde se v té době léčil americký prezident Roosevelt. Na základě jeho doporučení zde byla v roce 1935, jako první v Evropě, zavedena MUDr. Viktorem Sellnerem ze Svobody nad Úpou léčba následků po dětské obrně (poliomyelitis).
Dnes uznávanou dětskou léčebnu Vesna postavila roku 1981 italská firma z Milána. Úspěšně zde léčí děti do osmnácti let věku s onemocněními nervovými a nervosvalovými, s dětskou mozkovou obrnou, s nemocemi pohybového a dýchacího ústrojí, po úrazech a ortopedických operacích, po onkologické léčbě a s dětskou obezitou. Do lázeňské léčebny dospělých, která je umístěna přímo v centru lázeňského města naproti secesní Kolonádě, jezdí klienti po operacích pohybového aparátu, po cévních mozkových příhodách a s dalšími nervovými, nervosvalovými i respiračními onemocněními.
Hurá na saně a lyže
Ze saní rohaček, dopravního prostředku sloužícího k přepravě a svážení dřeva či sena, se už před sto dvaceti lety stal zdroj zábavy i přivýdělku. Na svahu Černé hory byly už na konci 19. století upraveny sáňkařské dráhy a pořádaly se zde velmi oblíbené závody. Roku 1913 byl zprovozněn kilometr dlouhý elektrický vlek, vedoucí od pošty ke Zvoničce (dnes horní stanice vleku Idyla). Sáňkování postupem času sice vytlačilo stále populárnější lyžování, ale sáňkařská dráha z Černé hory je oblíbená dodnes. Tato dráha se jmenuje Zvonková cesta a název snad pochází právě z dob, kdy byly rohačky vybaveny zvonečky, jejichž cinkot oznamoval ostatním jízdu po této cestě, a tak byl i varováním před nenadálým střetem.
Ještě před masivním rozvojem lyžování se zde provozovala celá řada jiných sportů. Tenisové kurty se v zimě proměnily v kluziště, přímo v centru města na kolonádě se hrála, světe div se – metaná, předchůdkyně dnešního olympijského curlingu. V roce 1924 vyrostl v lese proti janskolázeňskému evangelickému kostelu velký skokanský můstek, svého času největší v Krkonoších, s kritickým bodem 40 metrů. Skoky pokořitele a rekordmana můstku Franze Wendeho ze Svobody nad Úpou mnohokrát přesáhly 50 metrů.
Velká sláva se odehrála v únoru 1925, kdy se v Janských Lázních konaly mezinárodní lyžařské závody, dodatečně uznané mezinárodní lyžařskou federací jako druhé mistrovství světa v lyžování. Mezi hlavní disciplíny patřily běh na lyžích na různé vzdálenosti a skoky na lyžích. Závody navštívilo kolem 12 tisíc hostů. Stejně jako v novodobé historii se pořadatelé potýkali s občasným nedostatkem sněhu, který přiváželi z lesa na saních.
V dnešní době mohou návštěvníci po sněhových radovánkách nebo jen procházce zrelaxovat v lázeňském Aquacentru, které do večerních hodin nabízí rehabilitační bazén a vířivky (vnitřní i venkovní) plněné termální minerální vodou, vodní masážní clony, perličková lůžka a sauny.
Skiareál Černá hora v minulém století a dnes
O tři roky později – roku 1928 – byla zprovozněna historicky první lanová dráha v Československu, na Černou horu. Technický skvost měří 3 174 metrů a překonává výškový rozdíl 644 metrů. Lanovka vedoucí na Černou horu ve dvou kabinkách pro 33 osob vyvezla z nástupiště v centru Janských Lázní až 120 lidí za hodinu a lístek stál pouhých 25 Kčs.
Nástupiště najdete ve městě i dnes, s tím rozdílem, že lanovka vyměnila své kabinky za osmimístné, jaké nemají jinde v České republice. SkiResort Černá hora – Pec se 41 kilometry sjezdovek je dnes vůbec největším lyžařským střediskem v Čechách.
Cyklistika, turistika a stezka v korunách stromů
Kromě ráje pro lyžaře je v širokém okolí mnoho míst, která stojí za to navštívit pěšky, na kole i autem. Z Janských Lázní vychází nespočet turistických a cykloturistických tratí různé obtížnosti a délky. V roce 2017 můžete vykročit po obnovených starých dobrých lázeňských stezkách a v létě bude dokončena i krkonošská stezka v korunách stromů. Vodorovná část stezky povede až 23 metrů nad terénem. Po 410 metrech se zanoří do podzemní jeskyně s průměrem třináct metrů, kde návštěvníci projdou podzemní expozicí s 3D modely a budou zde moci studovat mikrosvět půdy, od kořenů po nejmenší živočichy. Z betonové jeskyně povede stezka na 45 metrů vysokou věž. Výškou i délkou 1300 metrů bude stezka patřit k největším v Evropě.
Přímo v areálu lázní je od jara do podzimu mnoho příležitostí k venkovní zábavě – té adrenalinové i klidnější. Rodiny s dětmi si oblíbily Farmapark Muchomůrka s živými zvířátky a Lesní lanový park, který má i speciální sekci pro malé děti do 140 cm výšky. Na výlety do přilehlého okolí můžete využít silniční vláček.
