„Většinou pokládáme za samozřejmé, že můžeme jíst a pít, že můžeme mluvit, že rozumíme, že můžeme číst, psát, že poznáváme, nebo že si pamatujeme. Jenže ono to vůbec samozřejmé není. Je nepříjemná pravda, že o všechny tyto schopnosti můžeme během okamžiku přijít,“ říká David Konopáč, klinický logoped léčebny dospělých v Janských Lázních. Už třináctým rokem zde pomáhá lidem s poruchou řeči a polykáním například po cévních mozkových příhodách, nebo po jiných poškozeních mozku. Zároveň působí jako odborný dohled a garant logopedické péče i na tamní dětské léčebně Vesna. Svoji práci má rád: „Těší mě, že mohu být užitečný lidem v nouzi.“
Kdo je klinický logoped a kde se s ním potkáme?
Klinický logoped je atestovaný logoped, tedy mající kvalifikační zkoušky, který pracuje ať už v ambulanci, v nemocnici, nebo v nějaké léčebně, – jako třeba právě já v Janských Lázních. Podle toho, kde je zaměstnaný, se mění i jeho klienti. Logopedi v ambulancích pracují nejčastěji s dětmi s nesprávnou výslovností, s koktavostí nebo nějakým způsobem narušeným vývojem řeči. Logopedi v nemocnicích se zabývají ponejvíce dospělými pacienty bezprostředně po cévních mozkových příhodách (mrtvicích) a jiných náhlých poškozeních mozku. Logopedi v léčebnách pro dospělé většinou pomáhají pacientům v období, kdy jsou již propuštěni z nemocnice, ale porucha řeči, nebo polykání, dále přetrvává.
Kterým pacientům se věnujete v Janských Lázních?
V léčebné dospělých v Janských Lázních spolupracuji ještě s kolegyní logopedkou a věnujeme se převážně pacientům, u nichž došlo k poškození mozku. Nejčastěji jsou to cévní mozkové příhody, dále úrazy hlavy, stavy po operacích mozku, po zánětech mozku, demence, sklerózy a jiná progresivní onemocnění.
Poškození mozku může způsobit řadu logopedických poruch: poruchu hybnosti mluvidel (dysartrii), poruchu vyjadřování a rozumění (afázii), poruchu poznávání (agnozii), poruchu uvědomování si poloviny prostoru včetně poloviny svého těla (neglect syndrom) a další. Vedle toho řešíme poruchy hlasu, poruchy polykání a množství jiných.
Můžete nám potíže pacientů s některými z těchto poruch přiblížit?
Pokusím se popsat několik málo typů ze dvou nejčastějších skupin poruch.
První z nich jsou afázie, které vznikají při poškození kůry levé mozkové polokoule. Máte-li například senzorickou afázii, slyšíte zvuky, ale nepoznáváte je, neurčíte, co je kokrhání kohouta a co zurčení potoka. Pokud bude postižení lehčí, budete mít problémy jen s rozlišením zvuků řeči – hlásek. Přestanete rozumět – jako by všichni mluvili neznámým cizím jazykem. Ve skutečnosti to ale budete vy, kdo bude hovořit kuriózně zkomoleně, jenže to svým narušeným slyšením nepoznáte.
Postihne-li vás aferentní motorická afázie, váš mozek pozbyde kontrolu nad prováděním pohybů. Chcete vypláznout jazyk a místo toho vyceníte zuby. Chcete vyslovit A, a zatím slyšíte, že vaše rty poslaly „hubičku“, nebo provedly cokoli jiného. Vaše řeč je bizarně deformovaná, vyslovujete jiné hlásky, než zamýšlíte, což dobře slyšíte, ale nemůžete to nikterak vylepšit.
A ta druhá skupina?
To jsou dysartrie. Vznikají při poškození vnitřních oblastí mozku. Uvedu příklad jedné z nich.
Potká-li pacienta flakcidní dysartrie, svalstvo jeho mluvidel bude ochablé, mluva bude tichá, huhňavá a mumlavá. Jídlo a pití mu bude unikat přes rty, bude obtížně žvýkat a polykat, sousto mu bude zaskakovat, bude se zakuckávat pitím, což je velmi nebezpečné, protože opakované průniky stravy do dýchacích cest nejenže hrozí zadušením, ale vedou k zápalu plic.
Tíže všech těchto poruch ale může být různá: od pominutelných nedostatků po praktickou nemožnost dorozumění. Různá je i doba přetrvávání: někdy se porucha brzy upraví, jindy bohužel ne. Každopádně lze ale každému pacientovi nějakým způsobem pomoci.
Uvedl byste příklad z praxe?
Záleží na povaze poruchy a vlastně i na povaze pacienta. Nicméně klíčové je, abych objevil centrální mechanismus poruchy, zjistil, co se v systému poškodilo, a potom tu oblast pomáhal pacientovi posilovat, případně nacházel jiné možnosti, jakými poškozenou či vyřazenou oblast nahradit.
Pro pacienta, který například vůbec není schopný kvůli těžké dysartrii ovládat mluvidla ani ruce (nemůže tedy mluvit ani psát), zajistím nějaký náhradní způsob komunikace, například tabulku s písmeny.
U některých poruch, jako například u optické alexie, lze najít jakési „objížďky“ v mozkové činnosti. Optická alexie je získaná porucha čtení, porucha zrakového rozpoznávání písmen. Vidíte například české noviny plné textu, ale zdá se vám, že jsou psané v nesmyslné azbuce. Ale přitom normálně píšete (jen to po sobě nedokážete přečíst), a právě toho můžeme využít: pokud totiž nepoznané písmeno obtahujete, nepoškozený cit z vaší ruky v mozku rozezná, o jaké písmeno se jedná. Takže vlastně nakonec čtete pohybem ruky.
Jak po takto náročné práci relaxujete?
Mám moc rád hudbu. A rád jsem tvůrčí, takže třeba kreslím (ilustroval jsem dvě knihy spisovatele Václava Uhra), skládám písňové texty pro báječnou kapelu Jarabáci (se kterou občas i vystupuju), pro proslulou bluegrassovou skupinu Poutníci, pro písničkáře Lásku a jiné. Přes deset let jsem taky spolu se svou ženou a předčasně zesnulým kamarádem vedl divadelní soubor tělesně postižených ochotníků a psal pro něj hry. K tomu mám rodinu, dvě úžasné dcery, starý dům k nekonečné rekonstrukci a neposlušného psa. Vůbec se nenudím.
