Práci s dospělými vnímám jako naléhavě potřebnou
Klinický logoped David Konopáč se stará o pacienty v Léčebně dospělých. Svou práci považuje za velmi tvůrčí i mimořádně urgentní. A stále ho udivuje, jak nám mozek zprostředkovává svět a co se děje, když dojde k výpadku některé z jeho funkcí.
David Konopáč (42 let)
V Janských Lázních pracuje sedmnáct let. Ukončil absolutoriem vyšší odbornou školu pedagogickou, pak nastoupil do Speciálního pedagogického centra. Po završení souběžného studia logopedie přešel do lázní coby logoped.
Michaela Sedláčková (28 let)
Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, magisterský obor Speciální pedagogika. Aktuálně pokračuje ve vzdělávání v předatestační přípravě klinické logopedie. Pracovala ve speciálně pedagogickém centru. V Janských Lázních působí třetím rokem.
Kateřina Daňková (28 let)
Do lázní přišla před čtyřmi lety. Vystudovala magisterský obor
Speciální pedagogika – logopedie na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, nedávno dokončila předatestační přípravu v oboru klinická logopedie.
S jakými obtížemi k vám pacienti obvykle přicházejí?
Obvykle léčím pacienty po cévních mozkových příhodách nebo jiných poškozeních mozku, ti mívají tři nejčastější poruchy. Afázii, což je náhlá ztráta schopnosti buď rozumět řeči a chápat ji, nebo plynule a smysluplně se pomocí řeči vyjadřovat. Dysartrii, což je porucha hybnosti mluvidel, která způsobuje namáhavou a nezřetelnou mluvu. A dysfagii, která představuje poruchu polykání. Dále řeším také koktavost, poruchy hlasu, obrny lícního nervu a jiné. Vady výslovnosti zcela výjimečně.
Když dospělý člověk přijde o řeč, je jistě v těžké situaci…
Nejen dospělý, samozřejmě. Řeč, potažmo komunikace, je tím, co člověka dělá člověkem. Sdílení myšlenek a emocí je ta nejdůležitější lidská schopnost. Když se setkám s případy, u nichž už není mluvené dorozumívání možné, hledáme alternativní způsoby, jakými předávat informace. Na komunikaci se nikdy nesmí rezignovat.
Čím své klienty motivujete, povzbuzujete?
Neteoretizuju kolem toho, nepoužívám taktiky a strategie. Jsem přirozený, normální, uvolněný, což pokládám za nejlepší způsob, jak navázat s klientem důvěrnou spolupráci.
Logopedii pro děti jste dělat nikdy nechtěl?
Víte, práce s dospělými, kteří náhle přišli o řeč, mi přišla naléhavěji potřebná, urgentnější než práce s dětmi. A já, abych se dostatečně snažil, potřebuju mít neustálý pocit, že je moje činnost nezbytná a užitečná. Jde o rozmanitou, pestrou práci. A tvůrčí, což mě na ní baví.
Ale profesně s dětmi v kontaktu jste.
Ano, jsem odborným garantem pro Dětskou léčebnu Vesna a je to pro mě velká radost. Mám tam výtečné a zdatné kolegyně. Vyměňujeme si zkušenosti, konzultujeme neobvyklé klienty. Daří se nám udržovat blízkou a všestranně prospěšnou spolupráci.
Vraťme se na vaše působiště. Do kterých oborů potřebuje mít klinický logoped přesah?
Záleží na tom, kde působí. Pracuje-li na podobném místě jako já, měl by se orientovat ve speciální pedagogice: surdopedii, somatopedii, etopedii, psychopedii. Měl by povšechně rozumět neurologii, neuropsychologii, foniatrii a ORL. Ideálně by měl vědět i něco o psychologii, fyzioterapii, ergoterapii. U dospělých se totiž vyskytuje plejáda poruch řeči a nejen řeči, velký díl mé práce představují například poruchy polykání.
Udiví vás při tak dlouhé praxi ještě něco?
Udivuje mě fungování mozku a způsob, jakým nám zprostředkovává svět, jakým nás nechává myslet a jakým nám dovoluje ovládat naše tělo. Pokud někde v tomto dokonalém systému dojde k výpadku, odkrývá to bizarní průhledy za kulisy, ukazují se těžko uvěřitelné změny. Stavy jiného vnímání, opomíjení, nerozpoznávání a podobně. Ztráty schopností, které jsou obvykle považovány za zcela samozřejmé, pevné a neměnné.
Nemůžu se nezeptat: Trpíte profesní deformací?
Kupodivu dospělým vady řeči promíjím. Dokonce mezi mými nejoblíbenějšími zpěváky figuruje řada patlavých: Robert Křesťan, Vladimír Merta, Petr Linhart.
