Na dobu, kdy Alexe Webera lékař dětské léčebny Vesna Vasil Janko přijímal, si jeho maminka Iva Jiřenová vzpomíná emotivně: „Po sedmi měsících jsme opustili přísně střežené sterilní prostředí motolské JIPky a dostali se do léčebny, kde jsem už nemusela všechno stříkat dezinfekcí.“ Jejího tehdy sedmiletého synka přeložili do Janských Lázní přímo z pražského Motola, kde se podrobil intenzivní léčbě po náročné operaci nádoru mozku.
Alexova diagnóza před operací zněla: anaplastický ependymom třetího stupně – zhoubný nádor na mozku s metastází. „Rostlo to rychle, podle lékařů nádor vyrostl během pěti měsíců. Dlouho nebylo možné něco zjistit. Alex byl pořád unavený, bolely ho oči, pak začal zvracet, za dva měsíce shodil 8 kilo a praktická lékařka ho posílala na psychiatrii, že je to od nervů a já že jsem přecitlivělá matka. Nakonec mu v Liberci zjistili tuhle šokující diagnózu,“ vysvětluje paní Jiřenová.
Po náročné operaci v pražském Motole Alexe s maminkou čekal dvouměsíční pobyt v dětské léčebně Vesna v Janských Lázních a domů se vraceli po celých devíti měsících od operace. „Doma chodíme na rehabilitaci dvakrát týdně, každý den musíme sami cvičit. A každoročně rádi jezdíme sem, do Janských Lázní. Tady je vždy poznat kus pokroku a je to čím dál lepší,“ pochvaluje maminka.
Cvičení bolí, ale pomáhá
„Ve Vesně se nás hned na začátku ujal MUDr. Vasil Janko a domluvili jsme, že budeme intenzivně rehabilitovat. Syn absolvoval elektroléčbu, protože měl ochrnutou levou stranu těla, což byl důsledek působení nádoru v mozku. Na začátku jsme cvičili Vojtovu metodu, také chodil na vodoléčbu – do bazénu, do vířivky,“ připomíná paní Jiřenová. „Teď cvičíme balanční cviky na rovnováhu, posilovací cviky na zpevnění svalů, aby „drželo tělo“. A kromě předepsaných procedur si ještě vybíráme z nabídky léčebných masáží.“
Malému pacientovi se pravidelně věnuje fyzioterapeutka Katarína Luptáková. „Ví, co se mnou má dělat a je na mě moc hodná,“ těší se na ni vždy Alex. Katarína Luptáková Alexe chválí: „Pamatuji si na Alexe, když ho poprvé přivezli na cvičení. Od té doby si prošel dlouhou cestou, aby se dostal tam, kde je teď. Stabilita u něj stále není stoprocentní, proto s ním na ni pracujeme. Někdy to jde lehce, jindy nemá svůj den a tehdy zkoušíme něco jednoduššího. Ale Alex je bojovník a hlavně sluníčko. Po každém cvičení mě obejme a čeká na hodnocení,“ dodává fyzioterapeutka.
„Bolí tě to?“, obracím se na Alexe. „Hlavně mě to baví. My s mamkou máme takový slogan: Cvičení bolí, ale pomáhá.“
Krůček po krůčku k lepšímu
Dnes jsou to tři roky, kdy nastal největší obrat k tomu, že se jeho zdravotní stav začal pozitivně posouvat. „Alex začíná sám chodit, potřebuje ještě oporu, ale má z toho velkou radost. Jeho každodenním pomocníkem je samozřejmě vozík,“ sdílí radost maminka. Současně však připomíná: “Zlepšovalo se to pomalu a postupně. Někdy se několik měsíců nedělo nic, pak najednou skok – on se ten posun často ukáže až za delší dobu. Byla jsem netrpělivá, ale naučilo to mě i syna přijímat každý maličký úspěch s radostí.“
Co si přeje maminka?
„Hlavně, abychom na tom byli aspoň tak, jako jsme. Zatím se to onkologům líbí, musíme jim věřit. Jezdíme do Motola na kontroly a na magnetickou rezonanci jednou za tři, čtyři měsíce. Doktor Holub, který Alexe operoval, má radost, když ho vidí,“ říká paní Jiřenová. „Zachránil mně život,“ dodává Alex.
Zdenka Hanyšová Celá
Alex udělal od ledna 2015, kdy se v Janských Lázních ve Vesně léčil poprvé, velké pokroky. Z dítěte, které zvládlo v lokomoci jen otočení na bok je chlapec, který chodí samostatně v terénu zhruba do jednoho kilometru. Samozřejmě je to zásluha jeho pevné vůle a neskonalé podpory ze strany rodiny, hlavně maminky.
Bohužel je léčba stále nutná, a to i farmakologická. A tak na jeho stav má vliv jak základní onemocnění, tak vedlejší účinky léků. Proto z pohledu rehabilitace stále pracujeme na zlepšování stability a koordinace.
Abych ilustroval zlepšení, které Alex zvládl, uvedu, že jsem jeho případ prezentoval na mezinárodním symposiu v části věnované rehabilitaci onkologických dětských pacientů. V diskusi pak kolega ze zahraničí argumentoval právě mou kazuistikou to, že výsledky rehabilitace můžou být na vysoké úrovni i v případě, že došlo k takovému typu zákroku na centrálním nervovém systému, jaký Alex prodělal. U tak komplikovaného průběhu, jak tomu bylo u Alexe, to málokdo předpokládá. V jiných sděleních (kolegů ze špičkových pracovišť ČR) na toto téma tak optimistický výsledek předpokládaný nebyl.
MUDr. Vasil Janko
lékař dětské léčebny Vesna
